No, já jsem až tak na válečné vozy typu jeep zaměřený v minulosti nebyl. Měl jsem ale v úmyslu, až bude jednou čas, si s něčím tak trochu hrát a nějakého veterána si dát dohromady.
Pak si ale kamarád pořídil jeepa a já mu ho pomáhal zprovoznit. No vlastně jsem na voze, díky své dílně vybavené i možností sváření, dost dělal. Mě prostě baví dělat a učit se nové věci a to mi ten jeho jeep dopřál do sytosti. Když bylo konečně všechno hotové, vyjeli jsme si jeepa užít na Bahna. Bylo to perfektní, ale když jsem se večer trochu unavil a chtěl na kamarádovi, aby mě odvezl k místu, kde jsme spali, řekl, že mám jít pěšky. Jak jsem byl v ráži, tak jsem na něj začal řvát ať si svůj jeep strčí někam a že si pořídím vlastní.
Za pár dní mi můj kamarád volá, že jestli jsem to jako s tím jeepem myslel vážně a že tedy u jednoho zrovna stojí a tak jestli to nebyly jen kecy, ať se na něj přijedu kouknout a raděj si vezmu prachy na složení zálohy.
Ono to vlastnictví jeepa je vždycky tak trochu o prestiži a když se váš kamarád té své „slávy“ jediného majitele jeepu v partě zřekne, dojde vám, že je to opravdový kamarád. A takový ten můj byl. Byl trochu starší, možná byl trochu takový můj táta, ale plně mě respektoval a vzájemně jsme si vážili jeden druhého.
A tak jsem se do té druhoválečné lásky k jeepu díky svému zkratovému nasrání na svého nejlepšího kamaráda na Bahnech zamotal na plný úvazek.
A protože veteráni potřebují každoroční testace a já nejsem zvyklý se někde někoho doprošovat, postavil jsem klubovou testační komisi a strávil stovky hodin studiem válečných vozů. Díky naší klubové testační komisi jsme dnes nezávislým a respektovaným klubem, kde vozy, které dostanou průkaz historického vozidla, nikdy nezpůsobily nějaký malér.
.... a jak praví jeden filmový hrdina: "Tak to je asi tak všechno o krevetách."
připravil: g.M.