Motto:  Už jako dětem ve škole se nám ztrácely červené pastelky, když jsme měli malovat rudou hvězdu. NAŠE JEEPY MĚLY VŽDY HVĚZDU BÍLOU! A od té doby se závislost na bílé hvězdě v kruhu u nás stále zvětšuje.....

 

AAR No-1

2020/01/04 New Year Joy Ride rekordní
V sobotu 4. ledna 2020 se na tradiční novoroční jízdě při zatažené obloze a teplotě kolem 5 stupňů Celsia sešlo na Kampě rekordních 79 vozidel. Kromě 45 Jeepů/Muttů 12 Dodge, 1 GMC, 1 Chevy, 17 Wranglerů a 3 Cherokee. Za velkého zájmu mezinárodního turistického publika jsme si vzájemně popřáli vše nejlepší do nového roku a přesně v 11 hodin vyrazili na Hrad. Napáskování na Hradčanském náměstí neproběhlo zrovna rychle a hladce ( naši řidiči a MPíci mají ještě na čem pracovat! ), zato nás již tradičně pozdravil náš vzácný známý a fanoušek kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka, který s námi ochutnal přivezené pečivo a nápoje, a kterému jsme popřáli mnoho zdraví. Naše vozidla a my jsme byli objektem tisíců fotek turistů z celého světa. Přesun k Rudolfinu proběhl hladce. Na jeho schodech jsme si udělali tradiční novoroční fotku a kolem 13:30 jsme se začali rozjíždět do svých domovů. Sezóna 2020 byla zahájena.
-colbi- 

2020/01/04 New Year Joy Ride rekordní

V sobotu 4. ledna 2020 se na tradiční novoroční jízdě při zatažené obloze a teplotě kolem 5 stupňů Celsia sešlo na Kampě rekordních 79 vozidel. Kromě 45 Jeepů/Muttů, 12 Dodge, 1 GMC, 1 Chevy, 17 Wranglerů a 3 Cherokee. Za velkého zájmu mezinárodního turistického publika jsme si vzájemně popřáli vše nejlepší do nového roku a přesně v 11.00 hod. vyrazili na Hrad. Napáskování na Hradčanském náměstí neproběhlo zrovna rychle a hladce (naši řidiči a MPíci mají ještě na čem pracovat), zato nás již tradičně pozdravil náš vzácný známý a fanoušek, kardinál a arcibiskup pražský Dominik Duka, který s námi ochutnal přivezené pečivo a nápoje, a kterému jsme popřáli mnoho zdraví. Naše vozidla a my jsme byli objektem tisíců fotek turistů z celého světa. Přesun k Rudolfinu proběhl hladce. Na jeho schodech jsme si udělali tradiční novoroční fotku a kolem 13.30 hod. jsme se začali rozjíždět do svých domovů. Sezóna 2020 byla zahájena.

-colbi- 

 
 
 
 
 
 

Zde je video od Štěpána a pár fotek

g.M.
 

   Příjemné prožití vánočních svátků a hlavně hodně zdraví a síly do roku 2020. K tomu navrch ještě špetku štěstí a úspěchu. To vše přejeme našim kamarádům a příznivcům spolku Old Car Rangers Praha.

 
g.M.

 Rokycansko - 2019.

 

   Stejně jako v minulých letech, tak i letos jsme s Bobem Balcarem a Jardou Kulhánkem vyrazili na tradiční podzimní výlet. Vyprávění a fotky budou tentokrát z okolí Rokycan.

   Jedeme nejdříve na Ejpovice. Míjíme hospodu U Šnebergů, místo prvního oficiální výslechu K. H. Franka a pokračujeme přes Kyšice, kde byl na cestě do Prahy až do 11.5.1945 zastaven kombinovaný oddíl čs. obrněné brigády. Dále jedeme směrem do Nové Hutě. Tam je nad jezem říčky Klabavy dům, který obýval se svým štábem na konci války E. Harmon.

   V Dýšině jsme vzdali čest soše generála Pattona od sochaře Jaroslava Bockera. Je považována za nejpovedenější sochu generála a je škoda, že  ji Plzeň odmítla instalovat ve svém městě.

V parčíku před OÚ Dýšina je na místě, kde na konci války stál obci darovaný americký kanón, pamětní deska s americkou helmou.

   Chrást má na svém náměstí zajímavý pomník zdejšímu rodáku, panu Skupovi. Je na něm totiž vytesána loutka Hurvínka. Málokdo ví, že se pan Skupa aktivně zapojil do odboje a byl vyslýchám na gestapu. Loutku, jeden z předmětů doličných, pak našli místní děti pohozenou na dvoře gestapa.

   Dále navštěvujeme místo velkého zajateckého tábora pro Němce u Bušovic a jedeme na Březinu. Březina je Jardův magnet, který ho stále přitahuje. Ve správní budově u zámku měl za války pronajaté patro herec Vlasta Burian a v jeho nepřítomnosti tam několikrát tajně přespal parašutista Potůček.

   Po skončení války byli na Březině ubytováni Američané. Za zdí zámecké obory měli ležení vojáci Rudé armády. Dodnes se vypráví o tom, že radost z konce války spojená s alkoholem občas skončila střelbou nad sousední tábor. To prý jaksi patřilo k místnímu „kočkování“.

   Vranovice – pomník na místě obrovského ležení Rudé armády, kde dokonce pronesl svůj projev maršál Koněv, je na vršku, na kterém byste ho nečekali. Pomník je nad „višňovým sadem“ na strmé stráni. Sad vysázeli místní občané po válce na počest Rusů.

  Končíme na přívozu u Nadryb, na místě posledního sestřelu druhé světové války na západní frontě. Messershmit Bf 110 se připletl do cesty dvěma spitfirům doprovázejícím do Prahy anglický čtyřmotorák.

  Počasí bylo tradičně větrné, nálada skvělá, takže zase za rok.

 

g.M.

g.M.

Za X. horskou divizí na Rivský hřeben.

 

  Když příslušníci X. horské divize obdrželi tyto nášivky, nevzbudilo to žádné velké nadšení, spíše naopak. Vojáci si je přišívali hroty bajonetů dolů a o soudku prachu, který měl tvar nášivky evokovat, mluvili jako o sudu od okurek.

  Přes toto „remcání“ dokázali vybojovat její příslušníci již krátce po svém nasazení v Itálii rozhodující průlom v německé „Gótské linii“.

  Na jejich úspěchu měl zásadní vliv tvrdý tříletý výcvik v horách Colorada v USA a náročný výběr mužstva do X. horské divize. Jednalo se převážně o špičkové lyžaře a horolezce. O chlapy, kteří byli zvyklí používat svaly, ale hlavně mozek. Při testech inteligence dosahovali oproti např. pěším divizím naprosto hvězdných výsledků.

  Po příchodu na italskou frontu čekalo X. horskou divizi nečekaně mizerné vybavení. Místo spacáků, které tři roky testovali, vyfasovali jen deky. A dokonce i horolezecká lana zůstala ležet ve skladech v USA. Nedostatek potřebného materiálu ale vojákům neubral na elánu něco konečně dokázat.

 V italských horách čekalo na Američany těžko odhadnutelné množství zakopaných německých vojáků v obranných kulometných a minometných pozicích.

  Po průzkumech terénu Rivského hřebenu byla Američany stanovena napohled naprosto šílená strategie útoku. X. horská divize měla zaútočit na všechna německá opevnění najednou, aby si Němci nemohli pomáhat přesouváním posil. A v noci! V noci měl totiž protivník útok za neproveditelný pro neprostupnost strmých horských svahů.

  Když jsme letos lezli na Monte Belvedere, jedno z klíčových pozic pro dobytí celého Rivského hřebenu, bylo podzimní počasí a používali jsme cesty. Sice příkré, ale cesty. Na vrcholku stoupání jsme toho měli dost.

  Vojáci X. horské divize tenkrát dobývali německé pozice na lanech, v plné zbroji a ve sněhu. Velitelé v obavě o prozrazení útoku vydali rozkaz ze všech zbraní vyjmout zásobníky a použít se směli pouze granáty. Překvapení sebejistých Němců, kteří na svých pozicích „zdomácněli“  a ztratili hodně ze své bojovnosti, bylo fatální.

Dobytí Rivského hřebenu proběhlo během několika dní, přestože operace byla plánována na dva týdny. To, že armádní plánovači počítali při tak náročné operaci s 90% ztrátami, se naštěstí nenaplnilo. A tak X. horská divize v následujících měsících úspěšně překročila řeku Pád a svoji bojovou aktivitu ve WW II zakončila u jezera Lago di Garda.

 

Pokud se o výcviku a nasazení X. horské divize chcete dozvědět více vřele doporučuji knihu "Poslední vrchol" od McKay Jenkinse.

 

g.M.

 

 

 

 

     www.czechwarexplorer.cz

Čeká Vás velice zajímavý článek Jardy Kulhánka o zapomenutém svědectví paní Chrbolkové a souvislosti s atentátem na R. Heydricha, cesta do USA doplněná fotografiemi a další články.

 pro vstup   klikněte  zde