Jak ubránit území o velikosti Moravy proti  nepříteli, který vás ze všech stran obklopuje a početně převyšuje? Tak po tom jsme se letos vydali pátrat s kamarády do Izraele.

  Do Tel Avivu nás z Prahy letěla parta jednadvaceti nadšenců pro vojenskou historii a už z rozhovorů vedených  v letadle mi začalo docházet, že Izrael jsem měl navštívit už  dávno. V Americe se v ohromném chvatu naučíte spoustu věcí. V Izraeli se naučíte o spoustě věcí přemýšlet.  A pokud sebou máte tlupu stejně naladěných lidí s obrovskou znalostí vojenství a skvělého velitele, kterým náš Daniel rozhodně byl, pak vás čeká vzrušující pobyt plný objevů, překvapení a zážitků.

   Málokdo u nás ví, že přijíždíte do země, která je Čechům velice přátelsky nakloněná. Izrael na zbrojní pomoc z Československa v roce 1948 totiž nikdy nezapomněl. Učí se o ní dokonce ve školách v dějepisu!

  Na Ben Gurionovo letiště jsme dosedli v sobotu ještě před svítáním. Po úspěšném pohovoru s imigračními pracovníky státu Izrael jsme nastoupili do připraveného autobusu Volvo-Merkava a vyrazili vzhůru za dobrodružstvím. Našim řidičem byl místní Arab, což je při návštěvě Palestinci obývaných území záruka pro bezproblémový průjezd. Byl to ochotný a vstřícný chlap, který nám byl se svým autobusem k dispozici v podstatě ve dne v noci.

  Z Tel Avivu jsme jeli do Jaffy, kde jsme vyslechli stručnou historii těchto dvou měst. V rychlosti jsme se pokochali prvním východem slunce v Izraeli a spěchali navštívit Ašdod a most Ad Halom (Až sem),  kde první čtyři izraelská letadla (prodaná Izraeli Československem) 29.5.1948 zastavila svým útokem postup egyptských tanků na Tel Aviv. Byl to pro Egypťany naprosto nečekaný letecký útok, neboť dosud  bylo nebe výhradně jejich.

  Další naší zastávkou je místo bojů z května 1948 - osada Yad Mordechai. Židovští osadníci se zde bránili agresi egyptského vojska tak dlouho, dokud osada nebyla doslova srovnána se zemí. I když neměli šanci na vítězství, dokázali vázat několik dní protivníka v jeho postupu.

  Dále jedeme směrem k Jeruzalému a na cestě zastavujeme pod kopcem Castel. Šplháme do prudkého svahu a prolézáme opevnění. V roce 1948 tento kopec úporně bránila slabá izraelská posádka proti velké přesile Arabů. Její šance na přežití se každým dnem bojů prudce snižovala. A pak se stala náhoda, skoro malý zázrak. V noci před generálním útokem byl na obhlídce v terénu zabit Abdel Kádir al-Husajní vrchní velitel, aniž by se o tom někdo z vojáků dozvěděl. Nález mrtvého velitele pak při útoku na židovské pozice způsobil mezi Araby naprostou bezradnost a dosud úspěšný útok se obrátil v panický ústup. Existuje ještě jedna verze, že se po jeho smrti velitelé pohádali a rozešli se do svých vesnic. Každopádně, když kopec znovu obsadili Izraelci, nebyl tam už jediný Arab!

  Tři navštívená bojiště. Jedna prohra a dvě vítězství Izraelců. Ale ty dvě, no fakt, jenom o fous!