Dnes jedeme na jordánskou hranici s Izraelem, do míst bývalé vodní elektrárny na řece Jordán. Zastavujeme u Naharaim Bridge. Jsou zde pozůstatky tří mostů. Římského, dalšího z doby Osmanské říše a novodobého. Jsme zde nahlášeni a vojenská hlídka nám otvírá dvojitou hraniční zátarasu a my se dostáváme až k řece Jordánu. Za ním je již území Jordánska. V bojích r. 1948 zde Izraelci vytlačili jordánskou armádu, ale ta na svém ústupu stačila zařízení vodní elektrárny, která dokázala zásobovat elektřinou potřeby celého tehdejšího Izraele, vyhodit do povětří. Po válce experti zjistili, že je elektrárna poškozená natolik pitomě, že její oprava by stála více než výstavba elektrárny nové!
Projíždíme po silnici č. 98 a zastavujeme na místě tankové bitvy pod horou Hermonit. Toto místo, mezi horou Hermonit a horou Bental, později Izraelci nazvali „Údolím slzí“. V roce 1973 za jomkipurské války se zde střetlo 1 500 tanků syrských proti 160 tankům izraelským. Když izraelští tankisté syrský průlom zastavili, zůstalo jim sedm bojeschopných tanků, se kterými dokázali obrátit na ústup 600 zbývajících syrských tanků. Po bitvě tu na velice malém prostoru zůstalo 670 zničených tanků a obrněných vozidel. Dosud je zde spousta minových polí, označených výstražnými cedulemi a obehnaných ostnatým drátem. Je až k nevíře, že jeden z našich chlapců, když mu vítr zavál klobouk do prostoru za dráty, se tam pro svou hučku chtěl vypravit. Daniel ho pozoroval, jak láme rezatý ostnáč a bez mrknutí oka povídá: „Počkej, než tam polezeš až poodejdeme a hlavně, aby sis měl čím a kam ten podělanej klobouk nasadit“. To tu bosou hlavu teprve zarazilo!
Po pár kilometrech navštěvujeme další opevněný vrch se zákopy. Kolem dokola je nevlídná kamenitá krajina, kterou Izraelci mění ve vinice, sady a pole. Vidíme budovat další obří rezervoáry na vodu, která je zde v období prudkých zimních dešťů zadržována a používána na závlahu.
Nasedáme do autobusu a pokračujeme na sever. Jsme kousek od syrských hranic a máme výhled na město Kuneitra. V r. 1967 tu proběhla zvláštní bitva. Jicchak Rabin dal rozkaz generálu Eleazaru k útoku na Kuneitru, ale vzápětí mu zavolal znovu, aby útok zrušil. Generál Rabinovi odpověděl, že útok již začal, což ale nebyla pravda. Ve stejnou dobu Arabové oznámili, že Izraelci město právě dobyli a syrské jednotky se stáhly k obraně Damašku. Izraelci následně obsadili vyklizené město Kuneitru. Strach Jordánců z útoku na Damašek byl zbytečný, protože Izrael neměl nikdy v úmyslu na hlavní město Jordánska zaútočit. Obával se totiž další eskalace války a přímého zapojení Sovětského svazu do konfliktu na straně Arabů.
Jedno lokální vítězství Izraele u Naharaim Bridge, jedno významné vítězství tankových vojsk proti mnohonásobně silnějšímu nepříteli a jedno obsazení pohraničního syrského města, kterému předcházelo plno velitelských zmatků.
g.M.
