Poskládat tento příběh mi trvalo zatím nejdelší dobu. Začal se mi „psát“, když mi bylo pět - šest let a dopsal jsem ho ve dvaašedesáti.
Jeho hlavní hrdina, stoprocentní chlap, již osm let prohání svého jeepa po nebeských pláních.
Žil v mládí na Slovensku, otec Čech, máma Slovenka. Byl jedním z těch, kteří po rozbití Československa zamířili do Polska, kde se formovala první protihitlerovská ozbrojená jednotka z chlapů, co to nemínili nechat jen tak.
Po přepadení Polska Sovětským svazem padl do ruského zajetí, ze kterého se pak dostal ke Svobodově armádě. A protože byl automechanik a šikovný k tomu, odveleli ho záhy k Čechoslovákům do Tobruku. Následovala Anglie a vylodění v Normandii. S Angličany pak sloužil při obléhání Němců v Belgii. Byl mezi prvními našimi vojáky co přijeli v battledressu do svobodného Československa.
Po skončení války pracoval pro UNRRA a pak si otevřel autodílnu. Byl respektovaným a vyhlášeným odborníkem na jeepy. V době mého dětství bydlel v sousedním domě a na zahradě stál jeho jeep. To, že bojoval proti Hitlerovi se západními spojenci mu komunisti nemohli odpustit a poté co mu autodílnu sebrali, těžce ho šikanovali.
Byl to ale chlap co nefňuká. Já k němu a jeho autu vzhlížel. On byl samej vtip a chechtání. Všechno bral s nadhledem.
O tom, jak se ke svému jeepu dostal, jsem se dozvěděl z vyprávění od jeho dcery až po dlouhých letech. Hned jsem sedl a začal sepisovat.
Sehnat auto po válce bylo pro soukromníka téměř nemožné. Ale můj soused po ukončení služby u armády, jak již jsem uvedl, nastoupil práci pro UNRRA. Tam byla totiž šance se k jeepu dostat největší. A když jistý zemědělec, Rudolf Sakal, přestože byl již zapsán do techničáku, auto nepřevzal, byl to právě můj soused, jehož jméno 12.5.1947 do techničáku úředník vepsal. Poznávací značka P 92217.
Jeep dostal topení a následovala přestavba na skříňové provedení, aby rodině nebylo za jízdy zima. Řemeslně provedeno na výbornou, ale na pohled hrůza. A jelikož byl můj soused ke svému dílu kritický, netrvalo dlouho a „bouda“ šla pryč a jeep byl uveden do původní podoby. Z přestavby zůstaly jen elegantní plechové blatníčky pod předními blatníky. Jeep dostal boční zaplachtování pro zimní provoz a jezdilo se dál. Když jsem se nyní ptal jeho devadesátileté manželky, zda jí nebylo zima, udiveně se mě zeptala: „Jaká zima“?
Můj soused se také s jeepem účastnil automobilových závodů a byl členem Jeep Willys Klubu Praha 2, číslo legitimace 24.
Jeep šel z domu, když bylo mému sousedovi osmdesát let.
Když jsem to dopsal, mrknu na kalendář kvůli datumu. Je 1.2.2016, svátek má Hynek. Křestní jméno mého souseda? Hynek!
připravil: g.M.
